V rámci celorepublikové akce „Suchej únor“ přinášíme příběh jednoho z klientů, který vyhledal naši pomoc a podporu ve své abstinenci od alkoholu. Rizikově v České republice pije každý sedmý občan, přičemž za rizikovou se považuje konzumace více než 20 g stoprocentního etanolu za den. Alkohol je všudypřítomný, a že pít je normální, si myslí převážná většina obyvatel. Příběh padesátiletého Tomáše může i v tomto měsíci zaměřeném na abstinenci inspirovat ke změně přístupu k tak dostupné a tolerované droze, kterou alkohol je.
„Moje alkoholová kariéra byla velmi pestrá a v určité fázi až hektická. Alkohol mě provázel v podstatě celý život. V pubertě to byla jen zvědavost, po dovršení 18 let to bylo pití rekreační. Víkendy, hudební festivaly, koncerty, zábavy. Postupem času se ze mě stal alkoholik „amatér“. To přišlo pití i přes týden. Do hospody se chodilo po práci za odměnu anebo jen tak si pokecat, mrknout s kamarády na TV s nějakým sportovním utkáním, pak si dát něco pro radost anebo na smutek. Podle toho, jak to dopadlo. Důvod se našel vždycky. Po krachu manželství a rozvodu jsem plynule přecházel k alkoholikům „profesionálům“. Staral jsem se o dvě dcery a alkohol byl pro mě ještě navíc pomocník k relaxaci, a někdy i pomoc při útěku z reality. Na jaře roku 2014 jsem během jednoho měsíce dvakrát nadýchal zbytkový alkohol při příchodu do práce a bylo nutné začít jednat a přestat si nalhávat, že je všechno OK. V létě stejného roku jsem tedy nastoupil na 3měsíční protialkoholní léčbu. Ovšem v práci jsem dostal výpověď a začal opravdový boj se závislostí. Střídání zaměstnání a úřadu práce, pobyt na záchytce, „protialkoholce“ a několik detoxů. Po žádném pobytu na protialkoholním oddělení jsem neřešil doléčování. Byl jsem přesvědčený, že ten můj organismus je něco jako perpetuum mobile. Ale nebyl. Zasekl se po několikadenním, možná i týdenním tahu. Popraskaly mi jícnové varixy a došlo k akutnímu selhání jater. Doma to v momentě vypadalo jako na jatkách. Všude spousta krve, kterou jsem nekontrolovatelně zvracel. Naštěstí ke mně přišel otec na návštěvu, a tím mě zachránil. Když jsem si v nemocnici uvědomil, co se stalo, tak mi to všechno konečně došlo. Hlavou mi probíhaly miliony myšlenek: Kolika lidem se místo mě mohlo tady pomoci, kolika lidem jsem přidělal starosti a jak jsem svým bezohledným chováním ublížil rodičům a dcerám. No a tehdy jsem si řekl, že jestli se odtud dostanu živý, alkoholu se už nenapiju.
Péče lékařů a návštěvy rodičů, dcer a nejbližší rodiny mi dodávaly sílu a chuť vrátit se do života bez chlastu!!! Nemocnici jsem opustil skoro po dvou měsících a po několika měsících mi byl přiznán plný invalidní důchod 3. stupně.
S podlomeným zdravím, bez práce a všech aktivit a kamarádů, kteří byli spojeni s alkoholem, jsem přemýšlel, co dál. Vzpomněl jsem si na možnost doléčování, kterou jsem vždy po návratu z léčby opomíjel. Nejprve jsem dojížděl k psycholožce na protialkoholní oddělení v Kroměříži, pak jsem náhodně objevil služby následné péče MOSTY. K paní terapeutce jsem začal docházet jednou týdně a najednou to doléčování nabralo obrovských rozměrů a bylo to určitě to nejlepší, co jsem udělal.
Má cesta ze závislosti měla ještě dvě nečekaná zastavení – prvním byla mozková příhoda, kdy jsem skončil opět na JIPce a jen díky práci lékařů jsem vyvázl živý. Druhým zastavením bylo setkání se ženou, se kterou jsem chodil jako kluk a se kterou jsem se 30 let neviděl. Přes mou alkoholovou historii měla odvahu začít společný vztah a vidí, že to s abstinencí myslím vážně.
Pil jsem více méně pravidelně a ke konci velmi intenzivně téměř 30 let. Nyní již 5 let úplně abstinuji. Znovu jsem získal to, co jsem alkoholem ztratil – důvěru a dobrý vztah s dcerami a rodiči – a našel jsem nový partnerský vztah. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že invalidní důchod byl snížen na 2. stupeň a začal jsem si hledat práci. Začal jsem pomáhat jako osobní asistent klientů se zdravotním hendikepem.
Pravidelně jednou ročně jezdím na rekondiční pobyty na protialkoholní oddělení a stále udržuji kontakt se službami následné péče MOSTY. Teď už službu využívám nejen pro svou vlastní pomoc a podporu, ale podílím se na programech a představení služby pacientům na protialkoholních odděleních. Myslím, že i můj příběh může inspirovat další závislé, že to opravdu jde i bez alkoholu.“
Co takhle vyzkoušet Suchej únor nebo cíleně abstinovat jiný měsíc v roce? Třeba vás střízlivost začne bavit.
Pokud zjistíte, že se vám dlouhodobá abstinence nedaří, že potřebujete poradit, nebo tušíte, že máte problém, se kterým si už sami neporadíte, můžete nás kontaktovat písemně či telefonicky:
Mgr. Miriam Hurtová (info@np-mosty.cz, 775 677 887)